5. neděle postní - čtení a homilie

1. ČTENÍ: Ez 37,12-14

Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal" - praví Hospodin.

2. ČTENÍ: Řím 8,8-11

Bratři! Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.

EVANGELIUM: Jan 11,1-45

Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.” Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.” Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!” Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?” Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.”

Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.” Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.” Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli; „že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!” Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!” Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.” Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.” Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?”

Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.” Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.” Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do ves nice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel.” Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?” Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!”

Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!” Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?” Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!” Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.” Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.” Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.” Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven! „Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!” Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

-o-o-o-o-

Janova evangelia, které se čtou o těchto posledních postních nedělích, spolu úzce souvisejí. O třetí postní neděli jsme poznali Boží dar (živou vodu), ve čtvrté Kristus, pravé Světlo, otevřel oči slepému od narození. To jsou symboly, které nám ohlašují křest, naše zrození z vody a z Ducha svatého. A dnes k nám evangelium promlouvá další, hlubokou symbolikou naplněnou událostí. Hovoří o tom, co nám přináší křest – o novém, nikdy nekončícím životě.

Z celého množství možných podnětů si dnes všimněme, že Ježíš u hrobu jeho přítele Lazara plakal. Ježíš věděl, že mu vrátí život, tak proč vlastně plakal? Jeho slzy byly samozřejmě upřímné a opravdové, je to také další potvrzená toho, že byl v plnosti člověkem, že dovedl zármutek prožívat skutečně lidsky. Ale zároveň ty jeho slzy mají symbolický význam. Tyto slzy soucitu vytryskly z jeho očí při pohledu na celou tu ubohost lidstva, jejímž vrcholem je okamžik smrti. Tělesné smrti. Celé Ježíšovo vykupitelské poslání je v podstatě tajemstvím Božího soucitu a lásky. Ježíš to tajemství poodhaluje, když mu oznamují, že Lazar je nemocen. On říká: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn. A Lazarovo vzkříšení bude jedna z příčin, proč byl Ježíš odsouzen na smrt: Ježíš z tenat smrti vytrhuje druhé – za cenu své vlastní smrti.

Židé řeknou: “Vzkřísil Lazara, ať zachrání sám sebe!“ Ale kdyby Ježíš zachránil sám sebe, nemohl by zachránit nás! Tady chápeme, co je to láska! Láska je dar. V Ježíšově životě vítězí láska, a proto Ježíš nezachránil sám sebe, ale zemřel za nás. Pokud chce láska zvítězit, musí být ochotná ztrácet – to je základní zákon křesťanského života. To je poznatek, který musel učinit každý, kdo v životě někdy miloval. Pro druhé nedokážeme získat nic dobrého, nejsme-li ochotni ztratit něco ze sebe.

Amen.