Catalina Rivas: Eucharistie znovu objevená

Eucharistie znovu objevená

Přinášíme úryvky ze zápisu mystických zážitků bolívijské stigmatizované mystičky Cataliny Rivas. Těmito mystickými zážitky nás chce Pán Ježíš a Jeho Matka naučit užitečnější a plodnější účasti na velké události naší spásy, která je zpřítomněná ve mši svaté.

Když jsem na slavnost Zvěstování Páně vstoupila do kostela, trochu pozdě, arcibiskup a kněží vycházeli už ze sakristie. Matka Boží mi řekla jemným, sladkým ženským hlasem: „Dnes je den, kdy se ti dostane naučení. Chci, aby ses dobře usebrala, aby ses o to, co prožiješ, mohla podělit s celým lidstvem.“

První věcí, kterou jsem si všimla, byl sbor krásných hlasů, které jakoby zpívaly z dálky. Chvílemi se hudba blížila a pak vzdalovala jako šum větru. Arcibiskup začal mši svatou, a když dospěl k úkonu kajícnosti, Marie mi řekla: „Pros Pána z hloubi duše, aby ti odpustil hříchy, kterými jsi Ho urazila. Tak se budeš moci důstojně účastnit na velkém privilegiu, jakým je mše svatá.“ Pomyslela jsem si: Jsem přece ve stavu milosti posvěcující, včera jsem se vyzpovídala. Matka Boží odpověděla: „Myslíš, že si od včerejška Pána ničím neurazila? Dovol, abych ti připomněla několik věcí ... Selhala jsi v lásce k bližnímu a ztratila svůj pokoj a trpělivost. A ty říkáš, že jsi Boha nezranila? Přišla jsi na poslední chvíli, kdy již celebranti vycházeli v procesí ke mši svaté a chceš sej jí účastnit bez předchozí přípravy. Proč všichni přicházíte až na poslední chvíli? Máte přicházet dřív, abyste se pomodlili a poprosili Pána, aby seslal Svatého Ducha a ten vás mohl obdarovat pokojem a očistit vás od ducha tohoto světa, od vlastních neklidů, problémů a roztržitosti. On vás uschopní, abyste mohli prožívat tyto tak svaté okamžiky...          Je to přece ten největší zázrak. Přišli jste prožít okamžik, kdy vám nejvyšší Bůh dává svůj největší dar a vy si toho neumíte vážit.“

Když zaznělo SLÁVA NA VÝSOSTECH BOHU, Matka Boží pravila: „Veleb a blahoslav z celé své lásky Nejsvětější Trojici a uznej, že jsi jedním z jejích stvoření.“  ...Ježíš stál přede mnou s tváří plnou něžnosti a milosrdenství. Bůh krásného milování. Ten, který ve chvilce způsobil, že se celé mé bytí rozechvělo ...  A já požádala: „Pane, zbav mě všech zlých duchů. Mé srdce patří Tobě. Můj Pane, obdař mě svým pokojem, ať mohu čerpat všechna nejlepší dobra z Eucharistie a můj život může nést ty nejlepší plody. Duchu Svatý, přetvoř mě, jednej skrze mě, veď mě. Bože, dej mi dary, které potřebuji, abych Ti mohla lépe sloužit!“

Začala bohoslužba slova a Marie mi poručila, abych opakovala po ní: „Pane, dnes chci naslouchat Tvému slovu a přinášet hodně ovoce. Prosím, aby Tvůj Svatý Duch očistil nitro mého srdce, aby v něm Tvoje srdce rostlo a rozvíjelo se. Prosím, abys očistil mé srdce, jen tak bude připraveno.“

Potom Nejsvětější Panna řekla: „Chci, abys dávala pozor na čtení a na celou homilii. Pamatuj si, že to, co říká Písmo, se nevrátí zpět, dokud nevydá plod. Budeš-li pozorně naslouchat, část z toho, co uslyšíš, v tobě zůstane. Musíš se snažit, aby sis celý den připomínala ta slova, které na tebe zapůsobila. Někdy to mohou být dva verše, jindy četba celého evangelia, a někdy jen jediné slovo. Vychutnávej je během dne a stane částí tebe. Život se změní,  jestliže dovolíme, aby Boží slovo proměňovalo naši osobnost. A nyní řekni Pánu, že mu zde nasloucháš a že chceš, aby dnes promlouval k tvému srdci.“

Ještě jednou jsem poděkovala Bohu, že mi dal příležitost naslouchat jeho slovu a poprosila jsem Ho za odpuštění, že jsem měla tak tvrdé srdce po mnoho let a učila i své děti, že do kostela se musí v neděli chodit, protože to nařizuje Církev a ne z lásky a potřeby být naplněn Bohem. I eucharistické oběti jsem se účastnila vlastně jen z povinnosti a věřila jsem, že to stačí, abych skrze ni byla spasena. ale nežila jsem ji, a ještě méně jsem věnovala pozornost čtením a homilii!

Při OBĚTOVÁNÍ Matka Boží řekla: „Modli se takto: Pane, obětuji se Ti taková, jaká jsem, všechno, co mám a co mohu. Všechno vkládám do Tvých rukou. Pane, pomoz mi překonat mou malost. Všemohoucí Bože, pro zásluhy Tvého Syna, proměň mne! Prosím Tě za svoji rodinu, za dobrodince, za celé duchovenstvo, za všechny lidi, kteří bojují proti nám, za ty, kteří se svěřili do mých modliteb.“ Nauč mě položit své srdce na zem před tyto lidi, aby jejich kroky mohly být méně obtížné. Takto se modlili svatí a takto chci, abyste se i vy všichni modlili.“

Najednou začaly z lavic vstávat postavy, které jsem dříve neviděla. Vypadalo to, jako by z nejbližšího sousedství z každé osoby v katedrále vstala jiná osoba a brzy se chrám zaplnil krásnými mladými lidmi. Byli oblečeni do bělostných šatů. Všichni šli do hlavní lodi a pak směrem k hlavnímu oltáři. Matka Boží řekla: „Dívej se, to jsou andělé strážní každé z těch osob, které jsou v kostele. Tvůj anděl strážný odnáší tvé dary a tvé prosby před Pánův oltář.“ Část z nich nesla jakoby zlatou misku s něčím, co zářilo čistým zlatým světlem. Nejsvětější Panna mi řekla: „To jsou andělé těch, kteří obětují mši svatou na mnoho úmyslů a kteří jsou si vědomi, co to znamená slavit mši svatou. Oni mají Pánu co dát ... Obětuj v tomto okamžiku Pánu sama sebe. Daruj mu své bolesti, naděje, smutky, radosti a prosby. Pamatuj, že mše svatá má nekonečnou cenu. Proto buď štědrá v obětování i v prosbách.“

Za prvními anděly šli ti, kteří měli ruce prázdné. Matka Boží mi řekla: „To jsou andělé těch, kteří jsou zde přítomni, ale nikdy nic neobětují. Nemají zájem na prožívání každého okamžiku mše svaté  a nemají dar, který by chtěli přinést k oltáři.“ Na konci průvodu byli andělé, kteří byli velice smutní, měli ruce sepjaté k modlitbě, ale sklopený zrak. „To jsou andělé strážní těch, kteří přišli jen z povinnosti, bez touhy účastnit se mše svaté. Andělé jsou smutní, protože nemají, co by složili k oltáři kromě svých modliteb. Nezarmucuj svého anděla strážce. Pros o mnoho, pros o napravení hříšných, o mír ve světě, o dobro pro svou rodinu, své bližní, pro ty, kteří tě požádali, abys je vzpomněla ve svých modlitbách. Pros o mnoho, ale nejen pro sebe, pro všechny. Pamatuj, že oběť, která se Pánu nejvíce líbí, je celopal, kdy obětuješ Pánu sebe samu, aby tě Pán mohl proměnit skrze své zásluhy. Co můžeš obětovat sama za sebe? Nicotu a hřích. Otci se líbí ty oběti, které jsou spojeny se zásluhami Ježíše Krista.“

Po skončení preface věřící zpívali: „SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ“... Všechno za celebrantem zmizelo a po jeho levé straně se objevily tisíce andělů – velcí, malí, s obrovskými křídly, s malými křídly, ale i bez křídel. Byli oblečeni do tunik. Všichni poklekli s rukama složenýma k modlitbě, klaněli se, vzdávali Pánu čest. Bylo slyšet krásnou hudbu, jakoby mnoho sborů zpívalo spolu s lidmi v kostele: Svatý, Svatý, Svatý...

V okamžiku PROMĚŇOVÁNÍ zázrak nad zázraky. Za arcibiskupem se objevil velký zástup postav oblečených jako andělé, ale měli tuniky v pastelových barvách. Jejich tváře zářily radostí. Bylo poznat, že to byli lidé různého věku, ale tváře měli všichni stejné, šťastné a bez vrásek. Všichni poklekli při zpěvu. Matka Boží řekla: „To jsou všichni svatí a blahoslavení. Jsou mezi nimi duše tvých příbuzných, kteří se už těší z patření na Boha.“ Potom jsem spatřila Matku Boží jak klečí napravo krok za celebrantem. Dívala s rukama sepjatýma s úctou na celebranta. Odtamtud mi potichu řekla: „Udivuje tě, že vidíš Marii za arcibiskupem? Tak je to správné. Se vší láskou, jakou mi můj Syn dal, nikdy mi nedal důstojnost kněze – dar kněžství zpřítomňovat denně eucharistický zázrak. Proto mám hlubokou úctu ke kněžím a k zázraku, jaký Bůh uskutečňuje jejich službou. Proto musím klečet zde za nimi.“

Před oltářem se v šedých barvách objevily stíny lidí s pozdviženýma rukama. Maria řekla: „To jsou blahoslavené duše v očistci, které čekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich očištění. Nepřestávejte se za ně modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly být s Bohem a těšit se věčně v jeho přítomnosti. Teď víš, jak to je. Vidíš, že jsem celý čas zde. Lide mě hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdrží. Ale během žádného zjevení, na žádném jiném místě nejsem více přítomná než při mši svaté. Zde mě vždy najdeš – u paty oltáře, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s anděly, protože jsem vždy s Ježíšem.“ Cítila jsem se jako v nebi. A přitom jsou lidé, kteří jsou v tomto okamžiku roztržití a baví se. S lítostí musím říci, že jsou lidé – a častěji muži než ženy, kteří stojí se založenýma rukama, jako by Pán byl někdo, kdo je jim rovný. Pak Maria pravila: „Řekni všem lidem, že člověk není nikdy více člověkem, než když padá před Bohem na kolena.“

Celebrant vyslovil slova proměňování. I když byl člověkem normálního vzrůstu, náhle začal růst a naplnil se nadpřirozeným světlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho tváře. Proto jsem nemohla vidět jeho rysy. Když zvedl Hostii, měl na rukou znamení, která zářila světlem. Byl to Ježíš! To On rozpínal své tělo kolem celebranta, láskyplně jakoby obklopoval jeho ruce. Hostie začala růst a ohromně se zvětšila. Byla na ní tvář Ježíše, který se díval na svůj lid.

Chtěla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi řekla: „Nedívej se dolů. Zahleď se na Něho a opakuj slova z Fatimy: Pane, věřím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím Tě za ty, kteří nevěří a neklanějí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tě. Odpuštění a milost ... Řekni Mu, jak velice Ho miluješ a klaněj se Králi králů.“

Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z veliké Hostie, ale porozuměla jsem, že se s tak bezmeznou láskou dívá na každou osobu. Když celebrant položil Hostii na oltář, nabyla opět normálních rozměrů. po tváři mi stékaly slzy, stále jsem byla naplněna úžasem. Když arcibiskup vyslovil slova proměňování vína, prostor oltáře zaplavilo jasné světlo z nebe. Zdi a strop kostela zmizely. Vše bylo temné, jen oltář jasně zářil. Najednou jsem uviděla Ježíše ukřižovaného: hlavu měl skloněnou na pravé rameno. Mohla jsem nazírat na jeho tvář, zraněná ramena a rozdrásané tělo. Na pravé straně hrudi měl ránu, z které vytékala krev a něco jako voda, ale bylo to něco zářící. Vypadalo to jako paprsky světla, které směřovaly k věřícím. Udivilo mě to množství krve, která proudila do kalicha. Myslela jsem, že musí přetéct až na oltář, ale ani kapka nespadla vede. Matka Boží mi řekla: „To je zázrak zázraků. Pán není spoután ani časem, ani prostorem. V okamžiku proměňování je celé společenství u paty kříže na Kalvárii ve chvíli ukřižování.“

Dokáže si to někdo představit? Nemůžeme to spatřit očima, ale všichni jsme zde právě v tu chvíli, kdy je Ježíš křižován. A On prosí Otce za odpuštění nejen pro ty, kteří jej zabili, ale také pro každého z nás: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Od toho dne mi bylo jedno, zda si svět myslí, že jsem blázen, ale prosím každého, aby poklekl a pokusil se prožít v srdci, jak jen je toho schopen, to veliké privilegium, že jsme vykoupeni Pánem. 

Když jsme se měli modlit Otčenáš, promluvil ke mně Ježíš poprvé: „Počkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vůbec můžeš volat. Připomeň si osoby, které tě v životě nejvíce zranily a způsobily ti největší křivdu, abys je mohla obejmout a říct jim: Ve jménu Ježíše Krista vám odpouštím a přeji vám pokoj. Ve jménu Ježíše Krista prosím, abyste mi odpustili a přáli mi pokoj. Jestliže ta osoba zasluhuje pokoj, obdrží ho. Jestliže se pro něj nedokáže otevřít, vrátí se do tvého srdce. Ale nechci, abys obdržela nebo nabízela pokoj, jestliže nejsi schopna odpustit a zakusit nejdříve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co děláš“, pokračoval náš Pán, „v modlitbě opakuješ: odpusť nám, jako i my odpouštíme našim viníkům. Jestliže můžeš odpustit, ale nedokážeš zapomenout, kladeš překážky Božímu odpuštění. Říkáš: Odpusť mi jen tak, jak jsem sama schopná odpouštět, ne víc.“

… Odpustila jsem z celého srdce a prosila o odpuštění ty, kterým jsem ublížila. Chtěla jsem cítit pokoj, který nám přináší Pán. Arcibiskup řekl: „Daruj nám pokoj a jednotu,“ a potom: „Pokoj Páně ať zůstává vždycky s vámi.“ Náhle jsem spatřila, že mezi některými lidmi, kteří si dávali pozdravení pokoje, se objevilo intenzivní světlo. Skutečně jsem cítila v tomto světle Ježíšovo objetí. To On mě objal a dával mi svůj pokoj, protože jsem v tu chvíli byla s to odpustit a vypudit ze svého srdce všechny stížnosti vůči druhým lidem. 

Nadešel okamžik Svatého přijímání. Když arcibiskup přijal Svaté přijímání, Matka Boží mi řekla: „Teď je čas modlit se za celebranta a za všechny kněze, kteří jsou s ním. Opakuj po mně: Pane, požehnej kněžím, očisti je, miluj je, pečuj o ně, pomáhej jim svou láskou. Pamatuj na všechny kněze na celém světě, modli se za všechny posvěcené duše.“ Lidé začali vycházet z lavic a přistupovat ke Svatému přijímání. Pán mi řekl: „Počkej chvíli, chci, abys něco spatřila ...“ Vnitřní impulz obrátil moji pozornost k jedné osobě, která se zpovídala před mší svatou. Když kněz položil svatou Hostii na její jazyk, tuto osobu zachvátilo světlo, které postupně zaplavilo celou její postavu. Pán řekl: „Hle, jak se raduji, když objímám duši, která přichází s čistým srdcem, aby mě  přijala.“ Ježíšův hlas byl hlasem šťastné osoby. Když jsem šla přijmout Svaté přijímání, Ježíš mi řekl: „Poslední večeře byla okamžikem největší blízkosti se mnou. V té hodině jsem ustanovil něco, co by v lidských očích mohlo být pokládáno za největší omyl: stal jsem se vězněm lásky, když jsem ustanovil Eucharistii. Chtěl jsem zůstat s vámi až do konce světa, protože moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluji více než vlastní život.“

Tentokrát mi Hostie chutnala jinak. Byla to směs krve a kadidla a zcela mě zaplavila. Cítila jsem tolik lásky, že se mi z očí začaly nekontrolovatelně řinout slzy. Když jsem se vrátila na místo, Pán mi řekl: „Poslouchej!“ Za chvíli jsem uslyšela modlitbu ženy přede mnou, která právě přijala svaté přijímání. Ježíš řekl smutným hlasem: „Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neřekla, že Mě miluje. Ani jednou Mi nepoděkovala za dar, který jsem jí dal, když jsem svoje božství tak ponížil, abych ji přitáhl k sobě. Ani jednou neřekla: Děkuji Ti, Pane! Byli to jen samé litanie proseb... A tak to dělají skoro všichni, kteří Mě přijímají. Z lásky jsem umřel a vstal z mrtvých. Z lásky čekám na každého z vás, z lásky s vámi zůstávám... Ale vy si neuvědomujete, že potřebuji vaši lásku. V této pro duši tak vzácné chvíli jsem Žebrákem Lásky.“

Když měl celebrant udělit požehnání, Matka Boží mi řekla: „Dej pozor..., děláš jakési divné znamení místo znamení kříže. Pamatuj, že toto požehnání může být tím posledním, které  z kněžských rukou dostáváš. Když vyjdeš z kostela, nevíš, zda budeš mít ještě příležitost obdržet požehnání od jiného kněze. Tyto posvěcené ruce udělují požehnání ve jménu Nejsvětější Trojice. Dělej proto znamení kříže s úctou, jako by mělo být poslední ve tvém životě.“

Ježíš mě prosil, abych s Ním po mši svaté několik minut zůstala. Řekl mi: „Nevycházej spěšně, když mše svatá skončí. Zůstaň na chvíli v Mé společnosti, raduj se z ní a dopřej Mi, abych se mohl radovat z tvé společnosti“. Zeptala jsem se Ho: „Jak dlouho zůstáváš s námi po svatém přijímání?“ Odpověděl mi: „Tak dlouho, dokud Ty chceš zůstat se mnou. Budeš-li ke Mně promlouvat celý den, budeš-li se na Mě obracet při plnění svých povinností, budu ti naslouchat. Já jsem s Tebou vždy, to jen ty mě opouštíš! Když vycházíš po mši z kostela, myslíš, žes odbyla povinnost. Nemyslíš na to, že bych chtěl sdílet tvůj rodinný život alespoň v den Páně.  Ve svých příbytcích máte místo na všechno a místnost pro každou činnost. Kde jste si vyhradili místo pro Mne? Alespoň na pět minut denně by se tu měli všichni členové rodiny sejít, poděkovat za ten den a za dar života, požádat o to, co ten den potřebují, požádat o požehnání, ochranu, zdraví. Kolik rodin si řekne alespoň jednou za měsíc: V tento den bychom se měli obrátit k Bohu a navštívit Pána Ježíše. Kolik si jich za Mnou přijde popovídat ? Kolik z nich přijde a posadí se přede Mne, aby se Mnou rozmlouvali? Aby mi pověděli o tom, jak se měli od našeho posledního rozhovoru, a vyprávěli Mi o svých problémech a překážkách ve své životě, požádali o to, co potřebují ... zasvětili Mne do svých záležitostí? A jak často? 

Vím vše, čtu nejskrytější tajemství lidských srdcí a úmyslů. Ale raduji se, když se mnou hovoříš o svém životě, když Mi dovoluješ, abych se ho účastnil jako člen rodiny, jako nejbližší přítel. Kolik milostí člověk ztrácí, že Mi nedopřává místo ve svém životě!“

Toho dne i po mnoho jiných jsem s Ním zůstala a On mě učil. Dnes se s vámi chci podělit o poselství, které mi svěřil. 

Ježíš mi řekl: „Chtěl jsem spasit všechny lidi, neboť otevřít nebeskou bránu stálo mnoho bolesti ...  Pomni, že ještě žádná matka nenakrmila své děti svým tělem. Já jsem šel ve své lásce tak daleko, abyste poznali moji skutečnou hodnotu. Skrze mši svatou mohu s vámi prodlévat a neustále se vám znova obětovat. Když nepřijmete oběť Mého těla a Mojí krve, co vám zbude ? S čím předstoupíte před Mého Otce? Nic než hřích a utrpení ... Měli byste v ctnostech převyšovat anděly a archanděly, protože oni nemají to potěšení přijímat Mě jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti, a vy máte celý oceán.“

Jindy mi Ježíš s bolestí řekl, že lidé se s Ním setkávají jen ze zvyku. Tato rutina způsobuje, že někteří jsou úplně lhostejní a vlažní, že nemají Ježíši co říct. Řekl mi, že je i mnoho posvěcených osob, které ztratili své nadšení pro to být zamilovány do svého Pána, chápou své poslání jako zaměstnání. Mluvil  též o lidech, kteří Ho přijímají denně, ale svůj život nezmění. Modlí se a pracují po mnoho hodin, ale v jejich životě se neuskutečňuje žádná proměna. A člověk, který neprojde touto proměnou, nemůže Pánu přinést žádné ovoce. Dary, které přijímáme v Eucharistii by měly přinášet ovoce obrácení, růstu v ctnostech a ve skutcích milosrdenství k našim bratrům a sestrám.

My laici máme v církvi velmi důležitou povinnost. Nesmíme mlčet, neboť Pán nás vyslal, jako všechny pokřtěné, abychom vyšli a ohlašovali Boží Zvěst. Nesmíme si nechávat toto vědění jen pro sebe a nechat své bližní zmírat hladem, když je můžeme nasytit. Nesmíme jen přihlížet, jak se naše církev rozpadá, zatímco my se schováváme v našich obcích a domovech a jen natahujeme ruce po štědrých darech našeho Pána, které se nám dostává: Jeho slovo, kázání kněží, poutě, Boží Milost při svátosti smíření, zázračný dar Těla Páně při Přijímání, rozmluvy kněží.

Dostává se nám štědrých darů, ale nedokážeme se odhodlat a opustit své pohodlí, zajít do vězení nebo do nápravných ústavů a promluvit k těm nejpotřebnějším. Přijít k nim a povědět jim, aby se nevzdávali, že se narodili do katolické církve a že církev je potřebuje i tam, kde teď jsou, že netrpí nadarmo. Neboť jejich utrpení přinese spásu jiným a tato oběť jim zajistí věčný život. Nejsme schopni zajít do nemocnic a potěšit umírající Korunkou k Božímu milosrdenství, pomoci jim svými modlitbami v té těžké chvíli, kdy dobro svádí boj se zlem, a osvobodit je od pokušení a nástrah ďábla. Každý umírající má strach, ale my můžeme těmto lidem poskytnout útěchu. Stačí, když je budeme držet za ruku a promlouvat k nim o lásce Boží a o zázraku, že stanou v nebi po boku Ježíše a Panny Marie, po boku svých zesnulých.  

Žijeme v době, kdy si nemůžeme dovolit stát stranou. Musíme být prodlouženou rukou našich kněží a dosáhnout tam, kam se oni sami už nedostanou. Ale k tomu je nám zapotřebí odvahy. Potřebujeme přijmout Ježíše, žít s Ním, nasytit se Chlebem života. Máme strach se do něčeho pouštět, ale když náš Pán říká: „Hledejte především Jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno,“ říká tím vše. Máme hledat Království nebeské všemi dostupnými prostředky a dát do toho vše .. a VŠE, co nám bude přidáno, máme přijmout s otevřenou náručí! To proto, že On je Pán, který platí nejlépe. On jediný dbá i na naše nejmenší potřeby.

Až se příště zúčastníte mše svaté, prožijte ji naplno. Vím, že Pán svůj slib splní a že „žádná mše už nebude stejná“. A když Ho přijímáte, milujte Ho! ... Otevřete se Jeho Milosrdné Lásce, jak vás nabádá tímto svědectvím, a snažte se Mu oplatit svojí dětskou láskou. Kéž Vám Bůh přinese požehnané Velikonoce.

Plné znění: Catalina Rivas: Eucharistie znovu objevená, Matice cyrilometodějská 2012, Kč 35,-