SLAVNOST VŠECH SVATÝCH A VZPOMÍNKA NA VŠECHNY VĚRNÉ ZEMŘELÉ; ODPUSTKY

1. listopad - Slavnost Všech svatých

- na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků už od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. 1. listopad je tedy dnem, kdy si připomínáme ty, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a nekonečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem si člověk stěží dokáže představit. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9)

2. listopad - Památka všech věrných  zemřelých, 

lidově označovaná „Dušičky“. V tomto dni vzpomínáme na duše v očistci těch zesnulých, které ještě nejsou dokonale připraveny ke vstupu do Boží blízkosti, zatím ještě procházejí očistcem a jsou ve fázi „očišťování“. Církev – s odvoláním na některé biblické texty – nazývá toto konečné očišťování „očistcem“. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici a vzpomínka na mrtvé je součástí každé mše sv. Poté, co se slavení slavnosti Všech svatých začalo slavit 1. listopadu, se začíná Vzpomínka na všechny zemřelé slavit v následující den. Její veřejné slavení se objevuje po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše.

V tyto dny věřící (a často i nevěřící!) častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých zemřelých, zdobí je květy, věnci a svícemi a modlí se za mrtvé. Proč se za zemřelé zapalují svíce? Lidé při uctívání Boha odedávna přinášeli Bohu oběti, kterými chtěli Boha usmířit a domáhali se též Božího vyslyšení. Ve Starém Zákoně to byly kusy dobytka nebo prvotiny úrody, které se obětovaly jako zápalné oběti. Podstatou oběti je vzdát se té obětované věci, v tomto případě její zničení ve prospěch Boha. Takto vyprošujeme, aby Bůh duše našich zemřelých v očistci přjal do své náruče. Ve mši sv. obětujeme sebe, na hřbitově (a nejen tam) zapalujeme (obětujeme) za zemřelé svíce, které zničíme tím, že je necháme vyhořet. Podobný zvyk známe z řeckokatolických a pravoslavných kostelů, kde přímo v kostele se do vaniček s pískem zapichují tenké svíčky – obětinky.

V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.

Odpustky pro zesnulé

Plnomocné odpustky pro duše zemřelých, které potřebují očištění, můžeme získat prvních osm listopadových dnů. Podmínkou jsou známé úkony:

·         přijetí svátosti smíření

·         Eucharistie

·         modlitba na úmysl Svatého otce (Otče náš a Zdrávas či jiná modlitba)

Dále je třeba se na hřbitově pomodlit za zemřelé (stačí v nitru).

Od  poledne 1. 11. do půlnoci 2. 11. je možné tyto odpustky pro duše v očistci získat návštěvou kostela spojenou s Modlitbou Páně a Vyznáním víry.

Předpokladem je, že pokřtěný (neexkomunikovaný) katolík, který je ve stavu milosti aspoň po předepsaných úkonech, má úmysl odpustek získat a nemá sebemenší zalíbení v hříchu.

Svátostnou zpověď stačí přijmout v několikadenním rozmezí. Na jejím základě lze získat více odpustků, avšak pro každý odpustek zvlášť je nutné přijmout Svátost oltářní a pomodlit se předepsanou modlitbu. Za jeden každý den se získá vždy jen jeden plnomocný odpustek. Při obtížích mohou předepsané skutky zaměnit zpovědníci za jiné anebo se bude jednat o odpustek částečný.

Navíc lze pro zesnulé získat částečné odpustky kterýkoliv jiný den za podmínek, které platí pro listopadový oktáv (zpověď, eucharistie, modlitba za papeže a zemřelé), a také zbožnou invokací Odpočinutí věčné dej zemřelým, ó Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Ať odpočinou v pokoji. Amen. Dále i recitací ranních chval či nešpor officia za zesnulé.